Našli jste na půdě po prarodičích skleněné předměty, dostal se vám do rukou předmět, o kterém si myslíte, že by mohl být starý a cenný? A nebo si pohráváte s myšlenkou na koupi výrobku přes internet? A tak si kladete otázku, jak poznat starožitné sklo.
Ať už je důvod jakýkoliv, odpověď na to, jak poznat starožitné sklo, bohužel není tak jednoduchá. Ale i tak vám můžeme dát cenné tipy ohledně toho, co udělat, než se vydáte za odborníkem nebo jak si odborníka vybrat.
První kroky, jak poznat starožitné sklo
Historické období
Nejprve se seznamte s tím, co se v daném období vyrábělo – začít můžete u toho, zda se předmět, který máte v ruce v dané době vyráběl, resp. zda se v tu dobu používala technika, zdobení, barvení a tak dále.
Začít od toho, co držíte právě v ruce, má větší záruku úspěchu než začít přímo studiem období. Nelze totiž jednoznačně říct, že se v daném okamžiku vyrábělo pouze takto. Jednotlivá období se vzájemně prolínala – ať už mluvíme o secesi a historismu nebo o art decu a rondokubismu, který je navíc více typický pro naše území než pro jiné země.
Každá sklárna se navíc podle svých zdrojů i designerů, kteří v ní v tu chvíli pracovali, mohla odlišovat či se více zaměřovat na určitý styl/techniku práce. Ať už se jedná o tvoření standardních trendů či specializaci na určité technologie, jaký jsou např. malachitové sklo (více o něm zde), uranové sklo (více o něm zde) nebo techniky jako je rytí a broušení (pro který byl vhodný především český kříšťál – o něm více zde.) nebo přiznané repliky v období historicismu.
Technika i opotřebení cesta, jak poznat starožitné sklo
To, co si ceníme na ruční práci, je preciznost, lidskost, jedinečnost. Představa, že daný předmět vyrobily lidské ruce, dodává kouzlo. Zároveň tak můžou vzniknout i drobné nepřesnosti – nepravidelnosti, drobné bublinky nebo nepřesnost v tloušťce. Nic není jako přes kopírák. To může slouží jako dobrý indikátor pravosti starožitného skla.
Zároveň se stejně jako u všeho i u skla se projevuje opotřebení. Ať už se jedná o specifické opotřebení okrajů, nebo zdobení. Barvy můžou postupně vyblednout či se mírně rozdrobit. Opotřebení může sice zdatný falzifikátor napodobit. Nicméně i tak lze často poznat rozdíl, zda někdo jenom použil šmirgl papír nebo zda opotřebení vzniklo během mnoha let braní do rukou či působením sluníčka.
Značení
Častým tipem, jak poznat starožitné sklo, je nalezení značky výrobce. Pokud jste jí nenašli, nezoufejte. Ve skutečnosti totiž značilo jen málo společností
Některé sklárny sice skutečně ryly či leptaly značky přímo na výrobek (nejčastěji pak na jejich dno) či přímo dovnitř skla. Aby značka nerušila.
Nicméně to dělalo jen pár velkých společností. Mnoho dalších používalo jen papírové cedulky, které leckdy časem prostě odpadly.
Značky se totiž začaly více využívat až později v případě uměleckých či designových kusů. (A ani tehdy značka firmy či monogram / podpis rytce nebyly podmínkou.)
Odborný posudek
Z důvodu chybějících značek i šikovnosti falzifikátorů, je tedy lepší najít odborníka. V ideálním případě někoho, kdo se opravdu vyzná ve skle jako takovém. Tedy někoho, kdo se specializuje přímo na sklo, nikoliv jen na starožitné předměty.
Vědět, jak poznat starožitné sklo, totiž vyžaduje léta praxe. Je třeba znát detaily, jako je typ rytí, druh ryteckých nástrojů. Ale i to, jak se chová barva skla – jeho odstíny a odlesky či jak sklo vypadá na slunci a pod umělým světlem.
Barvu je mimochodem velmi těžké napodobit tak, aby vypadá skutečně autenticky. Vedle opotřebení je tedy barva pro experta jedním z hlavních vodítek, jak poznat starožitné sklo.
Je možné vždy vše poznat?
Kromě zkušeností pak odborníkovi slouží i dobové katalogy. Ty existují v podstatě pro vše po 2. světové válce. Sklo se tak dá se tak celkem dobře poznat a říct, o jakou sklárnu šlo.
Znalec samozřejmě pozná i sklo starší, ale ne vždy je možné sdělit detaily – jako je lokalita, sklárna jako taková či přesnější období. Zatímco v období 1. republiky je možné být takto přesný asi u 1/3 výrobků. V 19. století se detaily určují spíše díky kvalifikovanému odhadu. S jistou lze však určit předměty ze šlechtických sbírek, dary do muzeí přímo od původního vlastníka a podobně.