Okouzleni drahými kameny, ale jsou jednak drahé a pak také opravdu těžké? Tak to řešíte stejný problém, který stál za vznikem malachitového skla.
Už v předchozích stoletích byly drahé kameny a minerály oblíbené, jak ve šperkařství, tak i v designu. Sklářství tak experimentovalo, jak s bezbarvostí skla (oproti sklu s nechtěnými příměsemi) pro čirost u křišťálu, barevností – ať už šlo o postupně gradování barvy nebo exotiku uranového. Ale i napodobování skutečných kamenů, a tak vzniklo v 19. století nejen malachitové sklo, ale na podobné bázi i sklo azurové či korálové.
Sklo nebo drahý kov?
I když imitace broušeného kamene je jednou z častých dekorací. Když mluvíme o malachitovém sklu vždy se jedná pouze o sklo. V opačném případě by totiž kromě ceny byla problémem i váha. Neboť malachit je kovová ruda, ze které si vyrábí měď, s velkou hustotou. Důsledkem čehož je i dost těžká.
Pro co nejlepší imitaci přišli skláři s technologií výroby proleštěných částí, které imitují řež drahým kovem. Pro autenticitu nebyly důležitý jen „kruhy“ v řezu, ale i nejednolitost barvy, které řezu (kromě krásy) dodávaly především iluzi reálnosti.
Do dnešní doby není úplně jisté, jak přesně se malachitové sklo dříve vyrábělo. Víme, že základ tvořilo mléčné sklo, do které se přidával pigment. Sklo s různým pigmentem se pak pravděpodobně lilo do formy v několika fázích. Díky tomu jsou pak při leštění je nejen vidět různé vrstvy a barvy. Důležité bylo, aby byly tyto vrstvy nejednotné – každá měla jinou tloušťku. Tak jako je tomu u drahokamů v přírodě.
Díky tomu je každý kousek skla, stejně každý kousek drahého kamene, originál.
Historie malachitové skla
I když první pokusy začali již během 19. století v období historicismu a secese. Zlatá éra malachitového skla nastala ve 20.-40. letech 20. století. Nejtypičtěji pak na Jablonecku ve společnosti Ingrid Curta Schlevogta a Heidricha Hoffmanna.
Společnosti Ingrid byla designové studio, které se specializovalo na drobné skleněné dekorativní předměty, tzv. krystalérií. Což bylo přesně to, pro co bylo malachitové sklo používáno.
Náročná výroba a tato specializace firmy byla pravděpodobně jedním z důvodů, proč je malachitové sklo nejtypičtější pro Jablonecko a společnosti Ingrid. I když se s tímto typem skla experimentovalo i jinde.
V pozdějších dobách, tedy během komunismu, se malachitové sklo stále vyrábělo. Nicméně oproti původnímu malachitovému sklu zde chyběl důraz na detail i texturu.
Kromě nejednotného mixu jednotlivých barev, se totiž při výrobě malachitového skla často používaly i formy. Nicméně vzhledem k teplotě skla se při každém vylití formy, forma ničí. A je tak třeba jí opravovat, dorývat či vyměňovat. A každý sklárna tak měla rytce, který formu udržoval.
To se v období komunismu zanedbávalo (kvantita byla nad kvalitou) a formy se stávaly nepoužitelné či se ničily detaily dekorace. Kvalita tak výrazně upadala. I když i v tomto období je možné najít skutečně kvalitní kousky – například hutní sklo, v případě malachitového skla tomu tak nebylo.
Malachitové sklo se mimochodem vyrábí ve velmi omezeném množství i dnes. Je však otázkou, zda je levnější pořídit si výrobek nový či starožitný.